Lední medvědi jsou dokonale přizpůsobeni životu v polárních oblastech. Jedním z nich je tvar a velikost jejich tlap. Jejich šířka z nich dělá „sněžnici“ umožňující chůzi po sněhu a při plavání ve vodě se mění ve skvělá pádla. Dlouhé drápy slouží jako hřeby treter a hrbolky na polštářcích chodidla fungují jako protiskluzové řetězy – medvěd může běhat po hladkém ledě, aniž by klouzal. Jenže právě toto přizpůsobení se stalo jeho novým problémem.
Problémy s chůzí
Vědci a veterináři zabývající se divokými zvířaty už několik let sledují dvě populace ledních medvědů žijících severně od sedmdesáté rovnoběžky severní šířky: Jednu v oblasti ostrovů mezi Kanadou a Grónskem, druhou pak v severovýchodním Grónsku. V obou populacích si všimli medvědů, kteří měli problémy s chůzí. Někteří se dokonce jen tak potáceli neschopni rychlejšího pohybu. (Tady můžete nahlédnout do jejich uveřejněné studie.)
Medvěd s koulí na noze
Při pečlivějším pohledu si badatelé všimli, že tito „kulhající“ medvědi mají tlapy obalené sněhovými koulemi. U dvou jedinců dosahovaly hroudy sněhu průměru až 30 cm. Veterináři medvědy uspali, aby mohli jejich tlapy prozkoumat zblízka. Ukázalo se, že problém je mnohem hlubší – a to doslova. Když šetrně odstranili vrstvy zledovatělého sněhu, zjistili, že nášlapné polštářky tlap krvácejí a jsou do hloubky rozřezané ledovými úlomky. Takto postižené medvědy musí chůze nesmírně bolet a prakticky jim to znemožňuje lov.
Nová hrozba
Podobná hrozba tu dosud nebyla. Potvrdily to i rozhovory vědců s místními Inuity, kteří medvědy loví pro obživu, a dalšími vědci, kteří se studiem medvědů dlouhodobě zabývají. Pátrání po příčinách tohoto jevu dovedlo vědce k jedinému závěru – může za to oteplování, které už zasáhlo i Arktidu. A neznamená to jen delší teplá období a kratší zimy, průvodním jevem je i kolísání teplot během celého roku.
Kolísání teplot
A právě toto kolísání teplot vědci považují za hlavní příčinu. Ke zranění medvědích tlap přitom může docházet třemi způsoby. Podle první teorie je na vině déšť, který stále častěji padá místo sněhu. Deštěm rozmočený sníh se medvědům lepí na tlapy a při následném ochlazení zmrzne na pevný led.
Druhou možností je, že při zvýšené teplotě změkne vrchní vrstva sněhu a při následném ochlazení vytvoří na povrchu ledovou krustu. Těžký medvěd se touto krustou propadá, její ostré hrany mu zraňují tlapy a ledové úlomky se zařezávají do jeho chodidel.
Mořská a sladká voda
Třetím možným důvodem je skutečnost, že obě sledované medvědí populace žijí v oblastech, kde odtávají pevninské ledovce a sladká voda spolu s oteplováním rozpouští mořský led. Slaná voda prosakuje do sněhu a rozmáčí ho, takže se medvědům lepí na tlapy. A při následném ochlazení zmrzne.
Určitou východu mají v těchto oblastech medvědi žijící na ledových krách. Často plavou v moři na dlouhé vzdálenosti, a protože moře je teplejší než vzduch, ledové hroudy na jejich tlapách postupně roztají.
Ohrožení se stupňuje
Vedle nejrůznějších dosud známých rizik je toto další hrozba pro již tak ohrožené medvědy. Vědci se v současné době spolu s veterináři snaží postižené medvědy najít, uspat a šetrně jim ledové nánosy z tlap odstranit. To však není dlouhodobé řešení. Na otázku, jak jim tedy pomoci, mají jedinou odpověď – je nutné zastavit globální oteplování.
Kříženci:
Lední a hnědi medvědi
Kvůli oteplování se v některých oblastech Severní Ameriky setkávají lední medvědi s medvědy hnědými, s nimiž se mohou křížit. Ti jsou známí jako pizzly (od slov polar a grizzly). Vzhledem k tomu, že jsou oba druhy vzájemně velmi blízce příbuzní (od společného předka se oddělili před asi 250 tisíci lety), jsou tito kříženci na rozdíl od mnoha jiných mezidruhových kříženců plodní.
